Smrtící hák naostøený tak
Aby jedinou ranou ti hlavu rozsek
Vzduchem se mihne a ráno klidné
Proal výkøik hrùzy z trosek
Starého domu, teï vlhkého hrobu
Jenž se lidským masem plní
Zbytky lidských tìl, podél starých stìn
Køik obìtí v nich se ztlumí

V jedné ruce sekeru
A v druhé hák
Po lese se prochází
Smrti pøízrak
Mrtev jest již staletí
Nezbavil se prokletí
Shání lidské obìti
Pro vykoupení

Sekeru svou jenom tak volnì v ruce svírá
Hustou mlhou, noèní tmou zvolna kráèí dál
Rukávem lepkavou krev z tváøe neotírá
Tolik úlovkù dnes snad ani neèekal
Poèká až èerná tma do ticha lesa vstoupí
A mlžný opar se rozprostøe nad zemí
A pak veden touhou po èerstvém lidském mase
Vyrazí naplnit starý sklep v podzemí

Až naplní mrtvolami ten svùj starý dùm

Pøedstoupí pøed vládce pekel pøipojí se k snùm

Aby splnil pøísahu jenž ve smrti své dal

Neb i on byl sekerami rozsekán

Tìlo jeho rozètvrtili a na háky rozvìsili

Podivný prý se jim zdál s Ïáblem v noci rozmlouval

Vesnièané hloupí jsou tak ho radši zabijou

Ze své smrti povstal Pøízrak

Smrtící hák...

V lese chata tichá stojí - vstoupit tam se každý bojí

Pøízrak tam prý lidi loví - každý zná jeho hák

Sekeru svou neopouští - další tìlo ukryl v houští

Rozseká na kusy - a krve zbavené